Kde je pravda? - Zvěromágové

Kapitola 20.

Když se o tři hodiny později znovu probudil, Hermiona v pokoji nebyla. Našel ji v obýváku s hlavou zabořenou v knize o zvěromázích. Soudě podle jejího výrazu ji velmi zaujala. Evidentně už se knihovnou prokousala až nahoru. Měl tu knihu dát pryč. Tohle bylo nebezpečné. Když si po škole dělal praxi, pracoval nějaký čas u Munga a viděl, jak ošklivě se přeměna ve zvíře mohla zvrtnout. Nemluvě o tom, že ne všichni měli takové štěstí se nemocnice dožít.

Hermioně trvalo několik minut, než si, uvědomila jeho přítomnost.

„Dobré ráno.“

„To není vhodná kniha pro tebe,“ odpověděl místo pozdravu. „Zkoušet přeměnu ve zvíře je nebezpečné.“

„Když to zvládl Pettigrew, tak to nemůže být tak těžké,“ oponovala.

„Zaprvé, zvládl to James Potter, který to naučil Siriuse Blacka. Pettigrew potřeboval veškerou pomoc, kterou mu mohli poskytnout, aby to zvládl. Za druhé, dodnes jsem nepochopil, jak to dokázali bez jediné nehody. A za třetí, tady nezáleží na tom, jak dobrý čaroděj jsi. Znám velmi schopné čaroděje, kteří nezvládnou proměnu ve zvíře a znám i čaroděje, kteří nezvládnou použít ani Alohomoru a jsou to skvělí zvěromágové.“

„To ale není tvůj případ. Jo, vím o tom. Kdo to naučil tebe?“

„Voldemort a Brumbál.“

„Zajímalo by mě, proč zrovna netopýr?“

„Kapitola dvacet sedm,“ odpověděl a ztratil se v laboratoři.

Za necelých dvacet minut přišla za ním.

„Takže to souvisí s psychikou, ale stejně nechápu toho netopýra. To by u tebe byla spíš fyzická vlastnost. Takhle na mě nekoukej. Netvrď mi, že nevíš, že jedna z tvých přezdívek mezi studenty byla netopýr.“

„Samozřejmě, že to vím. Sluch mi slouží dobře. A ne, nevím, proč netopýr. Voldemortovi to taky přišlo zvláštní.“

„K tobě bych typovala spíš kočku, respektive kočkovitou šelmu, možná tygra.“

„Proč?“

„Devět životů, prohnaný, inteligentní, nedá se mu věřit.“

Snape na ni vrhl podezřívavý pohled.

„To jsem neřekla nejlíp, co? Myslela jsem tím, že je nevypočitatelný. V jednom okamžiku vypadá neškodně, jen ho pohladit, a v dalším už tě jí k večeři. A taky je silný, ale zároveň umí být i … er …. jemný.“

Severus se pobaveně usmál, docela jí to pálilo. Nemohl odolat. Hermiona z něj nespustila oči, ale přesto si později nebyla schopná vybavit sled událostí. V jednu chvíli stála necelé dva metry od Severuse a dívala se na něj a v zápětí ležela na podlaze a na hrudníku měla dvě velké černé tlapy s hrozivě vyhlížejícími drápy a do očí se jí dívaly dvě smaragdově zelené oči. Kočičí oči. Oči pantera. Zalapala po dechu, kočka nebyla nejlehčí a z tlamy plné ostrých zubů taky neměla nejlepší pocit. Kočka z ní sundala tlapy, udělala dva kroky zpátky a proměnila se zpět v Severuse, který k ní natáhl ruku. Když jí pomáhal na nohy, zatáhl tak silně, až ztratila rovnováhu a skončila mu v náručí. Objal ji.

„Padesát bodů za váš naprosto přesný úsudek, slečno,“ pronesl svým obvyklým strohým profesorským tónem, než ji políbil.

„Zajímalo by mě, v co bych se proměnila já.“

„Tak tohle rozhodně zjišťovat nebudeme.“

Hermiona od myšlenky stát se zvěromágem neupustila. Po dvou týdnech začal Severusův odpor slábnout a koncem třetího týdne kapituloval.

„Dobře vyhrála jsi.“ Mlčky došel ke knihovně a vybral z ní několik knih.

„Tohle si pečlivě přečti. Když tě to neodradí, tak ti s tím pomůžu. Ale slib mi, že beze mě se o přeměnu pokoušet nebudeš.“

„Slibuju,“ odpověděla tiše a nadšeně se chopila knih. Severus si rezignovaně povzdechl a vrátil se do laboratoře. Voldemort se měl každým dnem vrátit a on musel dokončit svou práci.

Hermiona četla rychle a ráda. Trvalo jí necelé tři dny, než přečetla knihy od Severuse. Čím dál víc ji zajímalo, v co by se mohla proměnit ona, ale pokaždé, když o tom přemýšlela, napadlo ji jiné zvíře. Bude se muset nechat překvapit.

„Nerozmyslela sis to?“ zeptal se večer Severus s nadějí v hlase.

„Ne, vlastně ty knihy měly přesně opačný účinek. Zajímá mě to čím dál tím víc. Jen jsem v žádné z těch knih nenašla návod, jak na to.“

„Ani tam není. Je to trochu jako s přemisťováním. Prostě se musíš soustředit na to, co chceš udělat. První přeměna je nejtěžší, protože předem nevíš, v co se proměníš. Další přeměny jsou nesrovnatelně snadnější.“

„Takže stačí, když se soustředím na to, že se chci změnit ve zvíře a změním se?“ zeptala se nedůvěřivě.

„Ano. Je to celkem primitivní, ale přece velmi složité.“

„Dobře. Tak to zkusíme.“
Severus jen pokrčil rameny.

Hermiona si připomněla výuku přemisťování. Připadala si jako blbec, když se snažila soustředit na obruč na podlaze. Teď si připadala jako blbec dvojnásob. Severus měl pravdu. Soustředit se na zvíře obecně, bylo celkem složité. Mnohem snazší by bylo, soustředit se na konkrétní druh zvířete. Zkusila to znovu. Celou svou myslí se upírala k přání stát se zvěromágem, změnit se ve zvíře. Najednou měla zvláštní pocit, jako by jí někdo zkracoval šlachy. Před očima se jí zatmělo. Zamrkala, aby se probrala. Svět kolem měl opravdu zvláštní barvy. Najednou si uvědomila, že má oči v úrovni Severusových kolen, čtyři nohy a Severus vypadá poněkud nervózně. V ruce měl hůlku. Navíc se cítila strašně unavená. Pokusila se provést celý postup obráceně. Opět ten zvláštní pocit. Opět se jí zatmělo před očima, ale mrkání nepomohlo. Ztratila vědomí. Severus ji stačil zachytit dřív, než dopadla na podlahu.

„Hermiono!“ Lehké popleskání po tváři. „Mio!“ Pomalu přicházela k sobě. Cítila se zcela vyčerpaná. Severus se nad ní skláněl a vypadal ustaraně.

„Co se stalo?“ ptala se zmateně.

„Řekněme, že je o jednoho neregistrovaného zvěromága víc.“

Hermiona se snažila rozpomenout, co to vlastně vyváděla. Přeměna ve zvíře, stůl v úrovni očí, nervózní Severus?!?!

„Předpokládám, že se mi to povedlo. Jen tak mimochodem, v co jsem se vlastně proměnila?“

„Pes. V plemenech se moc nevyznám, ale mám dojem, že to byl husky.“

„Je normální, že se cítím pod psa?“

„Ano.“

Ozvalo se zaškrabání na okno. Severus ho s hůlkou v ruce opatrně otevřel. Do místnosti vlétla sova. Usadila se na křesle a natáhla k Severusovi pařátek s pergamenem. Severus si ho vzal a utržil přitom pěkný klovanec. Sova jedna mizerná.

Vzkaz byl krátký, ale výstižný.

Úkol splněn. Potřebuji s vámi mluvit. Bez Hermiony. HP

19. Kapitola || 21. Kapitola

EpilogPo bojiBitvaPoslední nocLámání chlebaVyřešit minulostZvěromágovéZnačkaMerlinova deskaKletby které se nepromíjejíSeverusova noční můraVyznáníPřekvapivé zjištěníNoční můraKaždý dobrý skutek je po zásluze potrestán II.Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán I.Dobrý skutekDoznáníNehodaTak tohle od něj nečekala.Mizera?Pravidla hrySnapeův důmSetkání s VoldemortemCo naplat.Záchrana, ale za jakou cenu.